Na toto téma a tento úmysl se konala videoklipová křížová cesta připravená P. Pavlem Šupolem dne 11. března 2015 po studentské mši sv. na centru Aletti.

Díky videoklipům prokládaným čerstvými zprávami a svědectvími z oblastí, kde jsou křesťané nejvíce pronásledováni, se to, co se zdálo jako mlhavá vidina splývající s dalšími špatnými zprávami, krutou realitou.

Člověk si mohl naplno uvědomit, že pronásledování křesťanů není jen záležitostí Blízkého východu, či jiných částí světa, ale nás všech, celé Církve, protože když trpí jeden úd, trpí s ním všechny. Mohl se zeptat sám sebe: „A co já? Co bych dělal/a, kdyby mi někdo mířil puškou do obličeje (nebo dokonce do obličejů mých blízkých) a vyhrožoval, že zmáčkne spoušť, pokud se nevzdám své víry?"

Mohlo mu dojít, že je sice otřesné, co dokáže člověk udělat člověku, na druhou stranu ale, že společenství svatých se každodenně rozrůstá a že zvolání: „Mučedníci dnešních dní, orodujte za nás!" není ani trochu od věci.

Mě osobně dojal přístup všech křesťanů, jejichž hlasy zazněly. Jakoby se utrpení jen upevňovalo ve víře. Až jsem se zamyslela – jakou víru mám vlastně já? Je stejně neotřesitelná jako ta jejich?

Před začátkem křížové cesty o. Pavel upozorňoval, ať si nachystáme kapesníky, že se mu stává, že právě spojení obrazu s mluveným slovem zapříčiní to, že si lidé mnohem víc uvědomí podstatu křížové cesty, míru utrpení Krista, který trpěl nejen kdysi na Kalvárii, ale znova trpí ve všech svých věrných pronásledovaných pro Jeho jméno. Měl pravdu – nebyla jsem zdaleka jediná, komu se minimálně jednou orosily oči...

Bětka V.