A tak jsem vyrazila. V Olomouci jsem osedlala drožku, do které po pár zastávkách nastoupila i početná parta převážně vysokoškolské omladiny. Nevypadali nebezpečně, myslím, že by se i nechali podrbat za oušky, ale raději jsem to nepokoušela. Před Dubem, za Dubem si na nás sic nikdo nepočíhal, ale stejně jsme vystoupili. A rozhodně to nebyl špatný nápad- kdyby jste jen viděli jak jsme si žili- ano, ano, jako jisté hospodářské zvíře v jistém druhu obilí...a to ještě ani nemluvím o jídle. Večeře byla převelice upovídaná. Moji spolujedlíci byli milí a zajímavý. Chtěla jsem s nimi probrat všechna důležitá témata: ženský, fotbal, politiku...ale tu přišlo pobídnutí z hora, malé naznačení, že i naše hlasivky mají nárok na dovolenou...a tím začal hromadný bobřík mlčení! Prvních deset vteřin mi šlo jako po másle, ale pak už to bylo horší. Celý večer byl pro mě trochu neuchopitelný... zvykat si na skupinové mlčení, slyšet všechny ozvěny svých myšlenek, muset vnímat, jak si různé nápady a výtky v mé hlavě skáčí do řeči. Bylo to těžké , ale s odstupem času musím uznat, že i dost očišťující.Psychicky vyždímaná, jsem sebou vrhla do převelice pohodlné postele. A přišla sobota. Nádherný to den. V tak překrásném počasí bych nemohla zoufat, i kdybych chtěla. Po snídani jsem začala se vloupáváním se do kuchyně. Přemohla jsem svoji lenost a pro občasný dialog s kuchařskou elitou (ještě jednou díky vám holky :)) jsem byla ochotna podstoupit i nějaké to pracování. Pak následovala krásná komorní mše a po ní úchvatné ražničí. Během dne nám p. Mirek nabízel nespočet úhlů pohledů na předem vybrané části písma. Člověk tak mohl prohlédnout různé perspektivy a v tichu rozjímat nad Svatou knihou. Mimo těchto zastavení nám Mirek nabídl i osobní rozhovor či případnou svátost smíření. Bylo uklidňující smět si promluvit s farářem o temnotách, co občas pošpiní čirost ticha, či o nadějích, co sem tam projasní krásu exercicií. Utahaná jako kotě s mnohem projasněnější hlavou a klidnějším srdcem jsem se uvelebila do postýlky a prospala se do neděle. Ráno, mimo mňamózní snídaně byla na programu i příjemná mše se křtěním šesti robátek. A po mši to začalo, aneb oprášit hlasivky a jde se na věc. Člověk již mohl vychrlit vše ze srdce na jazyk a konečně vyzjistit s kým vším měl během víkendu tu čest. A těm chci taky moc poděkovat, byli jste báječní souputníci. Obrovský dík patří i p. Mirkovi, moc děkuji za porozumění, objasnění různých věcí, moudré rady a povzbuzení. A největší díky, před nastoupenou jednotkou patří Bohu, děkuji moc za poznání další skvělé bandy lidí, a za vše, co jsem o tomto víkendu mohla prožít, a to i s Tebou, taťko.

Barča