Jak už to občas bývá, první defekt se dostavil po pár set metrech a to v podobě upadnutého pedálu i se ztrátou šroubku, takže se Pája musela vrátit zpět. Po chvilce začalo zlehka pršet a přeháňky s deštěm se střídaly až pod kopec Svatého Hostýnu. S deštěm přišel i studený vítr a značné ochlazení, takže byla docela zima, čímž se nám doba přestávek zkrátila, abychom během pauz bez pohybu nezmrzli. To se naštěstí nestalo a ještě navíc jsme díky tomu udělali časový rekord v přesunu (4 hodiny a 15 minut včetně přestávek) .
V Bystřici pod Hostýnem se objevil další defekt – píchnutá duše. Díky šikovným rukám bylo brzy po problému, alespoň do té doby, než jsme sjeli zpět dolů z Hostýnu už na vlak do Olomouce, kde došlo k dalšímu píchnutí kola... A aby těch duší nebylo málo, ještě jedna vzala za své při návratu do Olomouce na hlavním nádraží... Naštěstí šikovní kluci byli velmi pohotoví a škody rychle dali do pořádku, díky za to!
Cestou jsme se kromě dřiny šlapání mohli kochat barvami a vůněmi jara – čerstvě zelené buky, bleděmodrá pole pomněnek, rozkvetlá řepková pole... V poslední kopcovité fázi trasy jsme se také řádně zahřáli, což přišlo celkem vhod. Atmosféra kolem Hostýnu a na něm je úchvatná. Dýchá tam krásný pokoj a klid. Na vrcholku nás čekal vynikající oběd v podobě luxusního guláše a jahodových knedlíků a ve tři hodiny odpoledne jsme završili cyklopouť mší svatou v přenádherné bazilice, kde jsme odevzdali všechny naše putovní úmysly.
Zpáteční cesta vlakem byla trochu zdržena další opravou kola, ale nakonec uběhla stejně rychle jako cesta Dominika a Anežky, kteří se vraceli na kole až do Olomouce... Holt ještě neměli dost. Všichni se tedy nakonec vrátili z výletu celí, živí, radostní a příjemně unavení. Díky Bohu za jeho ochranu, provázení i organizátory a za rok se těšíme na další ročník i s vámi!

Eli Kordílková