Dva pohledy na dušičkovou Modlitbu na hřbitově

Pohled první

Ani letos nás památka všech věrných zemřelých neminula, a protože nám docela přálo i počasí, sešli jsme se v hojném počtu po studentské mši svaté a posilněni rakvičkami z čajovny jsme se od Centra Aletti vydali na hřbitov u klášterního hradiska. Díky družnému hovoru a jenom jednomu zaváhání, kudy jít dál, uběhla cesta rychle. Brzy jsme se dostali do klidné části Olomouce a zanedlouho poté jsme spatřili desítky drobných mihotavých světel svíček spoře osvětlujících náhrobky.

Již ztišené prošlo naše procesí branou hřbitova a shromáždilo se v čestném špalíru u kříže. Zde jsme všichni dostali svoji svíčku a během usilovné snahy uchránit její plamínek před větrem jsme si s doprovodem kytary zazpívali několik písní, ztišili se k naslouchání slovům z Písma svatého a otevřeli svá srdce Pánu v modlitbách. A komu dosud hořela svíčka, mohl ji položit na hrob někomu, kdo neměl tolik štěstí a jeho hrob byl temný a prázdný, a třeba se i za onoho zemřelého pomodlit.

Pak už nás čekala jen cesta zpět k Centru Aletti poměrně svižným tempem, to asi aby někteří zájemci ještě stihli posledních pár rakviček v čajovně...

Tímto děkuji všem, kteří se podíleli na této akci, za pěkný zážitek. A děkuji i Pánu a modlím se, abychom se za rok na hřbitově opět sešli, a to nejlépe živí a zdraví

 

Pohled druhý

Chvála Kristu,

rád bych tímto krátkým (troj)odstavečkem poděkoval za jistou modlitební schůzku na hřbitově, která se konala v hojném počtu, a to druhého dne měsíce listopadu, léta páně dva tisíce šestnáct.

Celé to začalo v rakvičkové čajovně, anebo spíše už přede mší, už tím, že se tahle banda lidí (Sněženkové VKH) sešlo na mši, nu a spousta se rozhodla pro pěknou večerní cestičku na hřbitov, který je kousek od Hradiska. Na cestu nám počasí přálo, a byť Slunce nesvítilo, před tmou jako v pytli nás chránilo nejen veřejné osvětlení, ale i poklidná a dobrá nálada a přítomnost bratří (a sestřiček) křesťanů. A tím více radosti přineslo zpívání, zapalování svíček, snaha uchránit si plamínek, ale také to, jak lidé přátelsky nabízeli své plamínky těm, kteří nebyli tak šťastní a byli sfouknuti. 

Za mně to byl moc pěkný zážitek s veselým povídáním na cestě zpět, který si milerád zopakuju :)

 

Modlitba za zemrele