V týdnu od 1. do 8. listopadu máme každoročně příležitost pomoci těm, kdo si sami pomoci nemohou a kdo jsou odkázáni zcela na pomoc druhých – zemřelým, kteří ještě nedosáhli plného společenství s Bohem. Zkrátka a dobře, můžeme získat plnomocné odpustky pro duše v očistci. Mezi podmínky pro získání těchto odpustků patří návštěva hřbitova spojená s modlitbou. Proto jsme se v Radě VKH rozhodli, že na jeden z olomouckých hřbitovů vyrazíme společně, a nabídli jsme tuto možnost i ostatním.

V pondělí 7. listopadu jsme se tedy ve večerních hodinách sešli u centra Aletti. Ukázalo se, že se vypravujeme na cestu v apoštolském počtu – spolu s P. Petrem Havlíčkem nás vycházelo dvanáct. Za cíl výpravy jsme vybrali hřbitov na Klášterním Hradisku, malý, tichý, klidný hřbitůvek, kam lze přijít i v pozdějších večerních hodinách. Vyráželi jsme totiž o půl osmé večer. Měsíc nám svítil na cestu – jak říká klasik – jako rybí oko, bez potíží jsme tedy za necelou půlhodinku dorazili k cíli. Shromáždili jsme se na místě pod velkým křížem v kruhu kolem velikonoční svíce – paškálu, který se nám – tak jako o Velikonocích – stal symbolem Zmrtvýchvstalého. Ostatně jen ve víře ve zmrtvvýchvstání mají modlitby za zemřelé smysl. Proto jsme také v rukou drželi svíčky zapálené od paškálu.

Ztišili jsme se ke krátké bohoslužbě slova. (Při ní se ukázalo, že jistá přítomná dáma je velice schopná zpěvačka žalmů, a bude záhodno této vlohy ještě někdy využít. Ale nesmím ji prozradit, to by mi vycinkala!) Na ni navázalo žehnání hrobů, které vykonal P. Petr. Setkání jsme završili prosebnými modlitbami za zemřelé – za naše blízké, za ty, kdo odpočívají na Hradisku, i za všechny ostatní potřebné, třeba už dávno zapomenuté. Zapálené svíčky jsme nechali na hřbitově. Staly se znamením naděje, že naše bušení na nebeskou bránu nezůstalo bez odezvy. A protože se čas nachýlil, vyprosili jsme si požehnání a vydali se společně domů. Ani se nám pak nechtělo rozcházet…

Těšíme se, že za rok vyrazíte s námi!