Sportovní den se uskutečnil 7. června, na svátek Božího těla v Salesiánském středisku v Žabovřeskách a na programu byly kromě turnajů v odbíjené a kopané též těžká brněnská hicna, párky k obědu, mše svatá, večerní grilování a další zábava.

Naši registraci do turnaje vyřídila včas Magda Stehlíková, a tak mohl zbytek družstva, jmenovitě Anežka Štukavcová, Helča Benešová, Pavel (van) Vagenknecht, Kubo Ambros a Kuba Bortlík dorazit podle plánu takřka s čtvrthodinovým zpožděním (P.V.: „Tak brzo teda rozhodně vstávat nehodlám!“), právě když se losovalo rozdělení do dvou základních skupin po pěti družstvech.

Po celoroční náročné přípravě zněl úkol jasně: dobře se bavit v rámci pravidel a v duchu fair play udělat vše pro to, abychom po loňském vítězství RR ze Zlína vrátili pohár tam, kam patří, tj. do čajovny Centra Aletti. V základní skupině jsme se utkali s družstvy Rumpál, NA3, VKH Praha (které ve skupině neztratilo ani set) a brněnskými Gumídky a z druhého místa jsme postoupili do semifinále proti VKH Ostrava, vítězi skupiny B. Favoriti z Prahy se v semifinále utkali s týmem RR49.

Zajímavým zpestřením turnaje byla diskuse s Gumídky, Prahou a Zlínem o clonění (viz body 12.5 a 12.6 pravidel volejbalu). Pro nezasvěcené jde o zákaz bránit přijímajícímu týmu ve výhledu na podávajícího hráče. Na přesném výkladu tohoto pravidla se však neshodnou ani profesionální rozhodčí, takže jsme se nakonec spokojili s kompromisem a vědomím, že zahrát si v přátelském duchu je důležitější, než se snažit vyhrát za každou cenu.

Do finále se nedostal ani jeden z vítězů základních skupin, což nebylo překvapením v případě Ostravy, kterou před námi nezachránil ani přeběhlík z Olomouce, ani fakt, že si jeden z ostravských borců roztrhl v zápalu boje kalhoty – nenechali jsme se zastrašit a vyhráli 2:0. Naproti tomu jsme nečekali, že by nepostoupila Praha, jíž jsme chtěli oplatit porážku ze základní skupiny. Místo ní jsme se ve finále utkali s výběrem Zlína, který přes zdánlivou „neškodnost“ dokázal v prvním setu zvrátit naši převahu 11:1 a zvítězil těsně 29:31. I přes zranění naší smečařky Helči, kterou nahradil Michal z Gumídků, se nám díky nasazení a spolupráci všech hráčů a díky psychologické podpoře fanynky Lídy Kalčíkové podařilo vyhrát druhý i zkrácený třetí set a bylo po boji.

Hned po napínavém finále následovala mše, vyhlášení výsledků a volná zábava, která pro někoho spočívala v grilování, pro jiné v běhu za tramvají a vlakem.

Doufáme, že letošní triumf inspiruje i další olomoucké volejbalisty k účasti na příštím ročníku turnaje, pro který organizátoři slibují dokonce tři hřiště, a že se třeba jednou bude podobný sportovní den konat i u nás v Olomouci.

 

Za V(olejbalový)K(lub)H(rad) Olomouc K. B.