Skupina DraS využila zajímavou techniku s názvem „divadlo fórum“. Vše spočívalo v tom, že parta čtyř herců nejdříve zahrála několik obrazů jednoho příběhu točícího se kolem osudů mladého vysokoškoláka Ludvíka. Ludvík bojoval s tlaky svého otce nutícího jej ke studiu medicíny, ačkoliv mladík by radši směřoval spíše k umělecké dráze.

Po zahrání těchto obrazů oznámila moderátorka představení divákům, že herci vše zahrají ještě jednou, a představila jim pravidla dalšího pokračování divadla: přítomní mohou herce při této druhé produkci kdykoliv přerušit slovem „STOP“ a navrhnout pro Ludvíka jiné chování v konkrétní situaci. Pokud diváci v sále chtěli, mohli navíc hlavního aktéra i nahradit a zahrát konkrétní úsek místo něj.

To však nebylo všechno. V rejstříku práv diváků byla ještě možnost kdykoliv se zeptat některého z herců (tedy nejen Ludvíka), co si právě myslí či co si právě přeje. I to mohlo napomoci lepšímu vhledu do situace. Ještě před začátkem celého tohoto úseku hry bylo přítomným navíc umožněno klást jakémukoliv ze čtyř herců libovolné dotazy týkající se postavy, kterou herec ve hře představoval. Tím tak vyšly najevo některé další okolnosti.

Ve druhé půli divadla, kdy mohli diváci s dějem hry sami „něco udělat“, jsme viděli několik jejich nadějných vystoupení, přičemž některá z nich byla opravdu zdařilá a pomohla celkovému vývoji hry.

Myslím, že většina diváků si tento večer opravdu užila, o čemž svědčilo i množství jejich nápadů a návrhů, jak průběh děje upravit. Když pak všichni zhruba ve 22.10 opouštěli místnost, bylo vidět, že prožili příjemný večer a mají o čem přemýšlet.

Josef Lavička