Naše pouť se uskutečnila za noci poněkud magické, neboť byl úplněk, nebe zůstalo bez mráčku a navíc ještě přišlo zatmění měsíce. Po jeho opětovném odtemnění jsme se mohli těšit z nádherné přírodní lucerny, jež nám značila cestu, tak trochu jako kdysi kometa králům z východu. Jako by celou noc svítalo. Po mši v provodovském kostele jsme na faře vybalili svačinky, které některým připravily jejich maminky, a posílili se na další etapu. Ta vedla cestou necestou přes lesy, louky a háje až do lázeňského města Luhačovice, které nás občerstvilo svými léčivými prameny. Po zakoupení zdejší speciality-housek salámovek, což mohl být pro některé materialisticky zaměřené osoby vrchol poutě, jsme nad ránem nastoupili do autobusu a posléze vlaku na zpáteční cestu do Olomouce a dalších našich bydlišť. Přestože jsme již byli zmoženi únavou a během jízdy neodolali sladkému spánku, myslím, že všichni nakonec dojeli tam, kam chtěli.

Eva Svobodová