HostynVe středu 15. října, po studentské mši sv., se uskutečnila plánovaná pouť na sv. Hostýn. Co bylo nečekané, byla účast. Na nádraží se nás sešlo něco přes padesát! Ve velmi přátelské atmosféře jsme se vydali na naši noční pout vlakem přes Hulín, spolu s otcem Miroslavem Heroldem. Při přestupu v Hulíně jsme se snažili vzájemně seznámit. V padesáti lidech to byl pro organizátory skutečně nelehký úkol. Ale i tak to bylo velmi zajímavé. Seznámili jsme se tak dobře, že na druhý den jsme již mohli v Olomouci potkat spoustu známých tváří...

Foto naleznete zde.


Když jsme dorazili do Bystřice a začali náš pochod, byli jsme plní energie. Zdálo se, že každý si chtěl povídat mezi sebou i s o. Heroldem. Byli jsme plni očekávání, připraveni obětovat naše putování za něco potřebné. Po chvíli jsme se ztišili a začali křížovou cestou s křížem, který jsme si přivezli. Byl to jednoduchý kříž, který znázorňoval úctu k tomu, který v lásce k nám za nás zemřel, aby nás zachránil - spasil. Na každém zastavení jsme rozjímali nad našimi nešvary, nad studentskými i nad lidskými obecně. Rozjímali jsme nad slovy, či postoji např. NECHCI, NEMŮŽU, NECHCE SE MI, NEMÁM ČAS a NE. Mezi zastaveními jsme nepromluvili ani slovo. Musím říct, že alespoň pro mě to bylo velmi silné a mnoho věcí v mém životě jsem si uvědomil. Čtrnácté zastavení jsme prožili před bazilikou. Potom nás čekala sváča z vlastních zdrojů v Misijním domě.
Po oddychu jsme se sakristií vydali do baziliky. Možná nejenom mě naplnil jistý pocit exklusivity, když jsme se octli v jindy přeplněné bazilice. Byl to až intimní a zcela jedinečný okamžik pod pláštěm "Vítězné ochrany Moravy". Vystavená svátost, pán Ježíš v Eucharistii - tady bylo vyvrcholení naší cesty. Tváří v tvář jsme děkovali, chválili a prosili toho, který stvořil celý vesmír i nás, za to že jsme se sešli, za ty kteří nemohli přijít i za ty, kteří Pána ignorují. V tichu i za doprovodu varhan díky jedné z účastnic poutě, jsme rozjímali o všem, co naše životy tíží nebo naplňuje.
Když jsme skončili s adorací, byli jsme po společné prohlídce baziliky a společné fotografii připraveni na cestu zpátky. Díky Bohu, počasí vyšlo a šlapalo se nám velmi příjemně povídajíc si o Bohu i o všedních starostech za doprovodu světských písní. Svit měsíce nás doprovodil až zpět na nádraží, odkud nás vlak klimbajíc odvezl do Olomouce někdy po šesté ráno. Někdo měl to štěstí a šel spát a někdo šel do školy nebo do zaměstnání, ale všem nám tak jak tak začal krásný, naplněný a požehnaný den...


Vašek P.