Škraboškový bál

Vlahý jarní večer, tlumeně osvětlené olomoucké uličky, kroky směřující k DOMU U PARKU... V podobně poetickém duchu by se dal dozajista vylíčit celý zážitek z tradičního jarního plesu VKH Olomouc, který se letos nesl v tajemném duchu karnelovaných škrabošek. Když ale odložíme všechny masky a nalijeme si stejně jako ve čtvrtek čistého vína, můžeme v poklidu a bez okolků říct, jak to bylo tento rok s bálem doopravdy...

Pokud si pod označením vlahý představujete podobně jako já vydatnou vláhu nebeskou, rýsuje se vám pomalu, ale jistě o něco jasnější představa čtvrteční noci. Pršelo, jen se lilo, a proto, že jsme se při hledání DOMU U PARKU kvůli četnosti domů a parků v Olomouci solidně ztratili, zmokli jsme poměrně kvalitně. Líčení ani účesy neobstály a maskovat se nebylo čím, poněvadž škrabošky jsme se již dávno nemoudře rozhodli sabotovat, ale co naplat. Noc byla ještě mladá a my tušili, že nás čeká víc – a také čekalo. Jelikož máme srovnané priority, byli jsme hned po příchodu do objektu fascinováni úrovní místních toalet, konkrétně umyvadlového prostoru. Ostatně záhadná žulová deska a mocně foukající sušák na ruce byly i po zbytek večera jedněmi z hlavních atrakcí celého zázemí a i proto, že jejich přitažlivost nebyla malá a lidí u toalet přibývalo, museli jsme se přesunout dál. Zástupem známých tváří jsme se propracovali až k baru, kde fungoval důmyslný štafetový systém zakončený pověřenou osobou vzorně respektující EET, takže naše návštěva baru končila novou fascinací profesionálně vystavenou účtenkou. K dobré společnosti se tedy přidalo dobré jídlo a pití a šlo se do sálu. Kluky z Kiks Brass jsme znali už z jiných plesů a úroveň muziky nás proto ani tentokrát nezklamala a nejednou jsme byli zlákáni k taneční zábavě. Obecné veselí v sále ještě vzrostlo v momentě, kdy se začala vydávat tombola a hosté zjišťovali, že příkladně dárkový balíček od restaurace U Kristýna neskrývá jen nějaké dekorační předměty a propagační materiály, ale třeba i poukaz na večeři pro dva apod. Přesto, že jsme měli spadeno na výhru tatrovky v hlavní tombole, ani naše ceny nebyly vůbec k zahození. Do programu byla zařazena i očekávaná scénka pojatá jako groteskní hodina náboženství, na které ovšem chyběl jistý Michal Štverák. Osobně jsme doufali, že onoho legendárního Michala na konci scénky spatříme, takže jsme poslouchali se zatajeným dechem až do finálního aplausu. Místo Michala se nám ale v závěru dostalo milého překvapení v podobě humorné písničky, takže jsme hercům tleskali vděčně i bez Michala.

Postupem večera jsme při občasných návštěvách toalet narazili na již zformovaný kult žulové desky a proto, že byl ples křesťanský, bychom organizátorům doporučovali přesunout pro příště ples na místo, které nevybízí k modlářství tak silně jako místní záchody (J). Kromě této drobné výtky jsme ale na konci večera odcházeli z plesu plni dojmů, zážitků a vína a nejen díky tomu na něj budeme určitě vzpomínat jen v dobrém.

Za příjemný večer děkuje všem organizátorům

                                                                                                                                                                                   Helča Ondřejová

 

plakátek vyprodáno