Ve čtvrtek 15. 4. po páté hodině ráno se ve tmě před olomouckým nádražím vytvořil podivný hlouček. V tuhle nekřesťanskou hodinu se mladí křesťané vydali na tradiční ranní pouť. Letos se našlo dvanáct odvážných, kteří vyrazili na cestu nejprve vlakem. Ve Velké Bystřici je přivítal zpěv ptáků a hlasy zvonů z pět kilometrů vzdálené baziliky, kam se po zablácených cestách vydali. Šlo se mlčky, jen na několika zastaveních zazněly krátké modlitby a velikonoční úryvky z Písma, které dávaly podnět k tichému rozjímání. Cesta jarní probouzející se krajinou uběhla celkem rychle. Počasí poutníkům přálo, takže nezmokli. Celý velký chrám Navštívení Panny Marie měli jenom pro sebe, proto se shromáždili kolem oltáře a otec Pavel Bačo odsloužil krásnou komorní mši. Po tomhle občerstvení duše přišlo na řadu i tělo. Snídaně z vlastních zásob podpořených cukrovím od místních premonstrátů byla spíš bohatou hostinou, při níž si všichni mohli i popovídat. Pak někteří rychle pospíchali na autobus a za denními povinnostmi, jiným se dolů do zamlžené Olomouce ještě nechtělo, takže se z kopce prošli alejí, počkali na další spoj a do města dorazili kolem půl desáté.

Pouť byla skvělá možnost, jak nevšedně zahájit všední den, seznámit se s novými lidmi, výborně se nasnídat, ale hlavně, jak zkusit „kráčet po Božích cestách…“