První polovinou přednášky jsme byli uvedeni do doby Platóna a Aristotela. Dozvěděli jsme se o rozdílnosti myšlenkových směrů těchto myslitelů, a jak s nimi pak jejich následovníci dále pracovali a šířili je. Například „peripatetici“ byli myslitelé, kteří následovali Aristotela a potřebovali při svých úvahách chůzi. Protože Aristoteles počítal s Bohem „jen jako součástí světa“, byly jeho myšlenky šířeny především po jižní části Středozemního moře až do Španělska, zatímco Platónův směr byl přijat Řeky a šířil se po opačné straně tohoto moře. Když, díky rozdílnosti názorů, došlo ke vzájemným střetům v chápání víry, ujaly se nejprve názory sv. Augustina a později sv. Tomáše Akvinského.  Právě sv. Tomáš Akvinský byl tvůrcem Quinque viae, tedy Pěti cest, jak se dobrat Boží existence. Abychom těmto způsobům cest lépe porozuměli, byly v promítané prezentaci velmi šikovným způsobem použity obrázky z knížky o Medvídkovi Pú i s krátkými pasážemi z jeho příběhů, převyprávěných Markem Ebenem.

V jasném výkladu doprovázeném prezentací měly své místo i zajímavosti. Dozvěděli jsme se v nich například, že za zakládání nových církví mohly neshody při koncilech. Řešily se na nich závažné problémy, jako byl například ten o řešení správnosti nazývání Panny Marie „Bohorodičkou“. Tento koncil se konal v Efesu, údajném místě posledních dnů Mariiných. Další zajímavostí bylo například, že dochování spisů řeckých myslitelů a umělců měli na svědomí také irští mniši, kteří vzácné materiály přepisovali.

Pravdou je, že spousta přijímaných informací vyžadovala velkou dávku soustředění ze strany posluchačů. Nakonec však, i přes případné výpadky pozornosti, odcházeli všichni účastníci spokojeni a obohaceni o nové poznatky. Celkový dojem z přednášky jen trochu kazil fakt, že se jí nezúčastnilo mnoho posluchačů. Protože však o zajímavé přednášky po studentských mších nebude nouze ani v dalších týdnech, věřím, že jejich návštěvnost bude mít vzestupnou tendenci.

Standa Beran