Tak se stalo, že se za Matkou Boží vydali i poutníci z královského města Olomouce. Po západu slunce doprovodili dva rytíři své čtyři dvorní dámy a (nejen) duchovní podporu pouti v podobě P. Ladislava Noska až na úpatí provodovského kopce, kde autobusový kočár s několika stovkami koní  všichni opustili a vydali se nahoru po svých.

Byla krásná jarní noc, vůkol ticho a klid, a na obloze se jasně třpytily tisíce hvězd. Půlnoční měsíc zvědavě nahlížel do oken kostela, kde poutníci při mši sv. prosili Pannu Marii o šťastný návrat, děkovali za ochranu a svěřovali jí sebe i své blízké.

Po občerstvení duchovním následovalo vydatné posilnění tělesné horkým čajem nebo kávou a donesenými zásobami, a pak se poutníci za družného rozhovoru opět vydali na cestu. Vedla je tmavým lesem, přes hory a doly, louky, pole a vesničky, bahnitými močály i dlážděnou cestou. Když noc pomalu začala ztrácet svoji vládu, objevilo se před jejich zraky horské údolí, ve kterém se v ranním oparu k sobě tiše choulily domy a stavení. To místo je zváno Luhačovice a sluje široko daleko nejen jako město lázeňské, ale také díky pokrmu speciálně připravovaným od půlnoci do čtvrté hodiny ranní, známým jako salámovky. Specialita je to vskutku výborná, a proto  poutníci nedbali únavy a hnáni obavami, že pekárny nedosáhnou včas, přidali do kroku.

Zanedlouho, vrátivše se od pekaře obtíženi břemenem salámovek, nasedli všichni do připraveného kočáru, kde již mohli alespoň na chvíli dát průchod své únavě, a dříve než odbila sedmá hodina ranní, šťastně dosáhli olomouckého nádraží loučíce se s rozhodnutím hodným stavu rytířského - příští rok pouť určitě zopakovat :-)

Liduška Chalupová