Milí přátelé,
každého z vás s radostí vítám v naší akademické farnosti, obzvláště ty, kdo mezi nás přicházíte poprvé.
Je to už dvacet let, co se věřící vysokoškolští studenti scházejí v kostele Panny Marie Sněžné. Studentské mše v Olomouci se dříve konaly v kostele sv. Michala, také v katedrále sv. Václava, od roku 1993 jim patří tento chrám. Mimo jiné proto, že sami studenti chtěli mít místo, kde mohou svou víru prožívat, a mít kněze, který se jim bude věnovat. A tak už dvacet let tu pulzuje život společenství, které charakterizuje hledání Boha. Tisíce studentů před vámi tu zažili, že stojí za to, vzít život s Kristem do vlastních rukou, a věřím, že ti, kteří už jsou v Olomouci druhým rokem či déle, to vám nově příchozím mohou potvrdit.
Pokud nějaká aktivita trvá už dvě desítky let, tak se o ní obvykle říkává, že je to aktivita tradiční. Společný život kostela Panny Marie Sněžné a VKH Olomouc skutečně charakterizují mnohé tradiční činnosti, o kterých se dozvíte z této brožury. Já bych ale dvacetiletý život v našem kostele raději nazval jinak: je to Boží dílo. Pokud něco žije tak dlouho a nezahynulo to na úbytě, pak jedině proto, že Boží Duch v každém z těch, kdo do tohoto chrámu přicházeli a přicházejí, koná své dílo, vnuká dobré nápady, povzbuzuje v ochotě spolupracovat a vzájemně si pomáhat, takže rostou v lásce k Bohu i k druhým.
To tedy přeji každému z nás i v tomto novém akademickém roce. Abychom měli radost z toho, že můžeme mít společně účast na takovém Božím díle, které nás zároveň učí, že Božím dílem má být celý náš život.
Váš
P. Petr Havlíček SJ
Milí přátelé,
sledovali jste někdy poštolku, jak loví? Zastaví se nehnutě ve vzduchu, číhá na kořist a pak se střemhlav vrhá k zemi, aby ji uchvátila. Nebo upoutala vás o některém letním večeru nádherná souhra barev, světla a stínu při západu slunce? Pozorovali jste, jak se ze zrnka stává klas plný mnoha dalších zrn?
Ač zdánlivě maličkosti, všechny svou existencí vyprávějí o Bohu. Zrcadlí jeho dokonalost, sílu a majestát, ale především velikost jeho lásky k člověku. Pomáhají nám pochopit, jaký Bůh je. Bez nich by byl lidský život šedivý a jednotvárný a Bůh jakási neznámá, vzdálená bytost. A všimli jste si někdy náhodné rodiny v obchodě, na ulici či v tramvaji? Na první pohled neobjevíte nic zvláštního, podíváte-li se však pozorněji, zjistíte, jak vlastně jsou děti svým rodičům podobné. Mají stejné oči, nos nebo úsměv, odrážejí jejich tvář a gesta. Stejně tak máme i my křesťané zrcadlit tvář nebeského Otce a přibližovat ho lidem kolem nás.
Ale jak se stát zrcadlem? V jednom kázání bylo řečeno, že odrazem Boží lásky je vzájemná láska člověka k člověku. Učinit pro druhého cokoliv s láskou tedy znamená přiblížit mu, jak miluje Bůh, a zároveň sám z toho čerpat. Láska je hlavní a nejpodstatnější prvek lidského života, říká sv. Pavel: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ (1 Kor 13,13)
Zahajujeme nový akademický rok, čas, kdy budeme v každodenním kontaktu s mnoha lidmi – spolužáky, vyučujícími, spolubydlícími a dalšími. Zkusme si dát předsevzetí být kvalitním zrcadlem a konat věci s větší láskou. Nejsou třeba hrdinské činy, stačí maličkosti. Máme ty nejlepší podmínky pro start – začali jsme s Bohem a spolu navzájem zahajovací studentskou mší svatou. Pevně věřím, že tato spolupráce bude pokračovat po celý následující rok a bude prohlubována nejen na pravidelných středečních mších v kostele Panny Marie Sněžné, ale i na dalších akcích pořádaných Vysokoškolským katolickým hnutím Olomouc.
Těším se na vás!
Ludmila Chalupová
předsedkyně VKH Olomouc