Když jsme dorazili do Bystřice a začali náš pochod, byli jsme plní energie. Zdálo se, že každý si chtěl povídat mezi sebou i s o. Heroldem. Byli jsme plni očekávání, připraveni obětovat naše putování za něco potřebné. Po chvíli jsme se ztišili a začali křížovou cestou s křížem, který jsme si přivezli. Byl to jednoduchý kříž, který znázorňoval úctu k tomu, který v lásce k nám za nás zemřel, aby nás zachránil - spasil. Na každém zastavení jsme rozjímali nad našimi nešvary, nad studentskými i nad lidskými obecně. Rozjímali jsme nad slovy, či postoji např. NECHCI, NEMŮŽU, NECHCE SE MI, NEMÁM ČAS a NE. Mezi zastaveními jsme nepromluvili ani slovo. Musím říct, že alespoň pro mě to bylo velmi silné a mnoho věcí v mém životě jsem si uvědomil. Čtrnácté zastavení jsme prožili před bazilikou. Potom nás čekala sváča z vlastních zdrojů v Misijním domě.
Po oddychu jsme se sakristií vydali do baziliky. Možná nejenom mě naplnil jistý pocit exklusivity, když jsme se octli v jindy přeplněné bazilice. Byl to až intimní a zcela jedinečný okamžik pod pláštěm "Vítězné ochrany Moravy". Vystavená svátost, pán Ježíš v Eucharistii - tady bylo vyvrcholení naší cesty. Tváří v tvář jsme děkovali, chválili a prosili toho, který stvořil celý vesmír i nás, za to že jsme se sešli, za ty kteří nemohli přijít i za ty, kteří Pána ignorují. V tichu i za doprovodu varhan díky jedné z účastnic poutě, jsme rozjímali o všem, co naše životy tíží nebo naplňuje.
Když jsme skončili s adorací, byli jsme po společné prohlídce baziliky a společné fotografii připraveni na cestu zpátky. Díky Bohu, počasí vyšlo a šlapalo se nám velmi příjemně povídajíc si o Bohu i o všedních starostech za doprovodu světských písní. Svit měsíce nás doprovodil až zpět na nádraží, odkud nás vlak klimbajíc odvezl do Olomouce někdy po šesté ráno. Někdo měl to štěstí a šel spát a někdo šel do školy nebo do zaměstnání, ale všem nám tak jak tak začal krásný, naplněný a požehnaný den...


Vašek P.