Když jsme kolem půl druhé ráno dorazili nahoru k bazilice, čekal na nás teplý čaj v suchu jednoho z poutnických domů. Fyzické síly tak byly opět načerpány, zbývalo doplnit už jen ty duchovní – k tomu jsme se Svatou branou přesunuli do baziliky, kde jsme prožili krátkou adoraci. Následoval návrat zpátky do Bystřice poměrně svižným tempem (to abychom stihli první ranní vlak) společné foto a hurá zpět do té naší Olomouce.

Ve vlaku už se mnohým zavíraly oči a tak si téměř nikdo nepovšimnul krásné situace jak vystřižené z nějakého katolického vtipu – Sedí tak v jednom kupé kapucín, dominikán a jezuita... A všichni tři spí.

Na závěr nezbývá než poděkovat nejen organizátorům a spolupoutníkům, ale především Pánu, za krásné společenství, které jsme mohli prožít s Ním i s druhými a za četné podněty a milosti, které si z této noci odnášíme. Zkrátka a dobře – kdo nebyl, prohloupil, ale nezoufejte, určitě bude příležitost to napravit.