Myslím si, že každý si našel, co mu bylo vlastní - někdo zpíval se scholou písničky, někdo hrál hry, další utvořili skupinky a vykládali, jiní se řídili heslem „ženy, víno a zpěv“, nebo spíš „ženy, víno a hluboké večerní rozhovory“. Byl to krásný večer, a i když jsem nebyla fyzicky vyzbrojena vytrvat tam až do bílého rána, po nějakém čase jsem zase mohla potkat své přátele a také poznat nové lidi, se kterými jsem měla možnost zapříst velmi zajímavý hovor o víře a o Bohu. A tak ačkoliv jsem to vůbec neplánovala, Bůh to naplánoval jako obvykle za mě – byla jsem tam, kde jsem měla být a jsem za to vděčná.

jedna z účastnic