Chtěly jsme si povykládat, ale asi jsme obě více potřebovaly ergoterapii, a tak jsme setrvaly ve společném léčivém tichu, ačkoliv zbytek děvčat živě hovořil o kde čem. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy si člověk uvědomí, že s pravými přáteli může být i ticho osvěžující.

Materiál na adventní věnce byl bohatý a hlavně přírodní, což jsem jako ekologický člověk velmi ocenila, a tak jsem věnec podle toho náležitě vyladila. Mé veledílo bylozdařilé, tak jsem ho rovnou odkoupila. Původně jsem ho chtěla dát kamarádce, která si moc přála adventní věnec, ale nakonec jsem ho odvezla domů mamince. O týden později jsme totiž s kolegyněmi z divadla uspořádali další kolo pletení věnců, kde jsme stvořila ještě dva, a jelikož ten první se mi líbil nejvíc, nakonec zůstal v teple domova a ten druhý padl kamarádce. Maminka měla z věnce velikou radost a já měla radost z její radosti. Tímto oficiálně děkuji VKH za uspořádání akce a možnost udělat radost sobě i druhým.

účastnice Dáška